Na světě je tolik krásy, zazní ve filmu Americká krása. Je to pravda. Zvlášť, když propadnete světu bimbo barbie, jejichž hlavním a posvátným účelem je dělat náš svět krásnějším, začnete krásu vnímat jako něco, o co je možné usilovat lidským snažením, co je možné dosáhnout prostřednictvím úprav těla, vzhledu a stylu. Jako něco dostupného. Nic jako přirozená krása totiž jako objektivní měřítko neexistuje – existují sice ideály a různými kulturami sdílené představy o tom, co je přitažlivé, nejde ale říct, že jedna žena je z nějaké vnitřní nedosažitelné a nesrozumitelné podstaty krásná a druhá ne. Přístup bimbo barbie je v tomhle velice demokratický, protože krásu stanovuje a vnímá na pozadí lidské snahy, ne na základě tajemné magické formule. Přiznává, že jde o západní ideál zformovaný pornem, patriarchátem a módním a kosmetickým průmyslem, který se rozšířil spolu s globální ekonomikou po celém světě. Je utlačivý, rasistický a ničivý a zanechává za sebou miliony žen nespokojených se svým tělem a vzhledem, protože jsou za ním peníze a protože většinu žen diskvalifikuje hned na začátku, když jim životní loterie nenadělí vlohy ke štíhlé, symetrické postavě. V tom je ideál bimbo barbie zákeřný, protože vyžaduje základ, na kterém by se dalo stavět.